Denik z cesty stredni amerikou
Utrzky z emailu

fotky: http://picasaweb.google.com/jakub.chaloupka/
rozpocet 50 dolaru na den, trvani 41 dni. 
24.11.2008 - 3.1.2009
Vyprava: Petr Diviš, Jakub Chaloupka, Lukáš Jančok, Petr Smejkal

Panama


tak jsme dorazili do panamy a sehnali si hostel. Nemame tu dostupnej roaming na mobilu, takze jsem nemohl napsat sms. Pisu z hostelu z mistniho internetu. Do panamy jsme prileteli v 10 vecer, maj tu stejnej cas jako v ny. V letadle jsme sedeli vedle Panamana:) kterej se narodil v roce 1976 v praze a zil tam asi 10 let, takze si par slov pamatoval a bavili jsme se o paname a o cechach. je to nejakej namornik a letel zrovna na mesic domu z dvoumesicni prace nekde v zalivu. Nabidl nam, ze jelikoz ma dovolenou, ze se s nama muze sejit a ukazat nam Panama city a okoli.

Z letiste jsme vzali taxik za 20 babek - fakt huste vytunena kara obouchana vic jak facko a vekem taky podobne a typek nas odvez do nami vytipovaneho hostelu, ktery uz nikde jinde nez v pruvodci neexistoval. Tak to otocil kolem bloku a zavez nas asi do osvedceneho "backpacker" hostelu, kde jsme kazdej vyplazli 9 babek a spime tu do rana do 11. Jelikoz tu ale porad prsi a je vedro a dusno jako v pradelne, tak uvidime kam se zitra dostaneme.
Zaciname nasakavat atmosferu a vlhkost panamy a vsechno jde dobre:)


Panama - Kostarika
 V utery jsme si prosli Panama city a zustali v hotelu jeste jednu noc, jelikoz ale prselo porad, tak jsme se rozhodli omkrnout vzdymadla na panamskym kanalu a nechali se odvezt taxikem na autobusovej terminal. tam jsme cekali do 11 vecer na autobus a za 25 dolaru jsme vyrazili na 17ti hodinovou cestu do Costa Rica do San Jose. Na hranicich nam pes ocuchal batohy na drogy a pak jsme stali 2 hodiny frontu na razitko k jedny prepazce aby jsme mohli opustit Panamu. Taky jsme se sesli v paname s nejakym Lukasovym spoluzakem v irsky hospode a pokecali jsme a zahrali kulecnik. Cesta do Costariky byla docela uchazejici, nechapal jsem jak ten autobus muze po takovy silnici jet tak rychle, taky jsme projizdeli pres docela velky kopce a vsude kolem mesta je docela dzungle. Povedlo se mi zahadnym zpusobem vcera vystrikat celej sprej repelentu do batohu a i kdyz to uschlo, tak se to drzi na gume a lepta ji to. mam poleptany vsechno z plastu:( Musim si omejt celej batoh, ale nevim cim to zrani gumy neutralizovat:(
Akorad jsme se ubytovali v nejakym levnym hotelu, co vypada spis jak hodinovej, protoze jsou tam jen dvoupostele v pokoji. Ted akorad jdeme shanet neco k jidlu a rychle zalezeme do pokoje, nez se setmi, protoze tahle ctvrt nevypada zrovna pratelsky. Nevime jak dlouho budeme v san jose, ale asi moc dlouho ne, chceme jet k mori, protoye je tady taky destivo a zatazeno, aspon neni tak dusno a vedro.

V San jose jsme rano vstali a vyrazili do mesta, sli jsme tak nejak ulicema, vybrali jsme asi 400 dolaru v mistni mene a pak jsme sli dal a ulice zacinaly byt docela osklivy a jeden typek z taxiku na nas zavolal anglicky abysme tam odtud vypadli, ze to neni bezpecna ctvrt. tak jsme sli na nejaky namesti, dali si snidani v cukrarne - sladky pecivo a mliko.

Pak jsme na poste poslali pohledy z Panamy:) a nejaky kostaricky. Pak jsme sli do ZOO, ktera byla fakt zchatrala a pak jsme si dali obed v nejaky pizzerii, potom jsme pokracovali v prochazce mestem a tak nejak jsme to obesli a uz nas to nebavilo a v 6 jsme meli sraz s jednou holkou co studovala v cechach, tak jsme si sedli do mekace a ucili se spanelsky par hodin.

Pak jsme se setkali a ona nas vzala do nejakyho baru autobusem a sehnala nam bydleni za 10 dolaru/osoba, tak jsme se ubytovali a vratili se do baru, dali jsme si tam pizzu a prisel tam jeji kluk, kterej hodne cestoval a taky byl v cechach na CVUT. Vzal nas autem po meste a pak nas hodil zase zpatky do hotelu a v sobotu rano jsme se s nim domluvili, ze nas vyzvedne s ubytovani a ukaze nam co se da na Kostarice delat. Jak slibil, tak se stalo, pujcili jsme si auto do pristiho pondeli - takovej malej dzip za 470dolaru a smim to ridit jen ja. 70 je priplatek za to ze je mi pod 25 let. Pak nas vzal do nakupniho centra - maj je tu uplne stejny jako my, jen ty ceny jsou tu za vsechno lehce nizsi.

Dal nam mapy a my vyrazili na Vulkan Poas, kterej je 65 km od mesta ve vysce 2700m, prijeli jsme tam v pul 3 a uz zavirali, tak jsme se jeli ubytovat do nejblizsi levny chaticky a poradne se rozprselo. K chaticce se jelo cestou jak ke slavkovi na chatu tou cestou lesem kolmo dolu, jeste ze jsme meli dzipa s 4x4, tak jsem to pomalu sjel a ubytovali jsme se fakt v dreveny boude bez topeni jen s vodou ze sudu a elektrikou zase za 10babek na noc/osobu. Vecer jsme si snedli bagety se syrem a fazole z plechovky a hrali zoliky a koukali na noteboku na Kaceri pribehy ve slovenstine:) A hlavne jsme tam pekne mrzli.

Rano v 8 jsme uz cekali u vstupu do parku s vulkanem, jenze celou noc tak strasne prselo, ze byly vsude stejne mraky a zase se rozprsivalo, tak jsme to zabalili a vyrazili na severozapad Kostariky 200km do mesta Liberia, protoze jsme si mysleli, ze tu bude lip, ze prsi jen na horach a na Karibskym pobrezi, ale bohuzel nam prselo celou cestu a je to vsude uplne stejny! Predpoved co je na netu rika, ze tu ma prset celej tejden az do patku. Ted by tu mela koncit sezona destu, jenze to vubec nevypada a misto toho jsou vsude zaplavy jaky tu nepamatujou, je to pech jako blbec:( Zitra jsme rozhodli jit do nejakyho pralesa at prsi nebo ne.

V kufru toho dzipa neni moc mista, tak jsme se zbalili na ten tyden jen do dvou batohu a zbytek nechali u toho kluka (George). Budeme si muset neco asi brzy vyprat, protoze dole je 25-30 stupnu a jak prsi tak je to jak v pradelne a my jsme porad mokri a spoceni. V okoli Liberie se planujem zdrzovat tak do patku. Internet tu maji za dolar na hodinu. Jime nekdy v levnejsich restauracich mistni fazole s ryzi a kure nebo rostenou, co se proste namane. Jejich mena vychazi tak ze 1 dolar je 580 Collones, takze tu maj ceny jidla ve stovkach a tisicich. Jinak jime vetsinou co si koupime ten den v supermarketu. Auto jsem bookoval na moji kreditku, protoze nikdo nemel vetsi limity. Je docela starsi, ale jede, tak nas snad ten tyden zvladne vsude odvezt.

Docela se tu ale krade a vsechny baraky maj mrize, zahrady jsou zamrizovany a maj ostnaty draty nahore. Ted parkujeme v penzionu  za plotem, takze je to ok. A penzion je za 5 dolaru /os/noc a je to takovej zahradni domek ten nas pokoj... Sprcha je z venku v baraku majitelu, ale je to fuk, vcera to bylo vetsi dobrodruzstvi, ale ta chajda drevena byla pekna a na kopecku ve strani a vsude byly okolo lesy a parilo se z nich, meli tam kone v ohrade a vykvetly exoticky kytky. jen je proste nahouby ze porad prsi:(

Jo a domlouvame se anglicky kdyz to jde a spanelsky tu mluvi jaks taks druhej Petr, takze domlouva vsechno.

tak dneska jsme zapadli s nasim dzipem 4x4 v louzi bahna az po podvozek v narodnim parku a museli jsme si dojit pro pomoc k rangerum a ti nam zavolali odtah za 75 dolaru, ale to dobrodruzstvi stalo za to. Jeli jsme po ceste ktera je prej normalne zavrena, ale v informacich nam ranger rekl, ze to s nasim autem muzeme projet. Jeli jsme na plaz 13 km vzdalenou od posledni rangersky stanice, ale auto jsme nechali pred poslednim velkym klesanim a sli asi 7km pesky k mori suchym pralesem. Po ceste jsme potkali suchozemsky kraby, aligatora v bahne vedle cesty a bandu opic. plaz byla obrovska, poprvy jsme se koupali v pacifiku, byl krasne teplej a mel docela velky vlny. Celej den bylo zamraceno a obcas kapalo a bylo dusno, ale nastesti uz prset nezacalo. K autu jsme se vratili po 3. hodine, vyrazili jsme zpatky a v posledni veliky louzi po hromade jinejch uspesne projetejch a malym brodu jsme se proste zasekli v poslednim bahne asi kilak od rangersky stanice, zkouseli jsme to auto podlozit sutrama a vsim moznym, ale proste tam sedelo jak prdel na hrnci, tak jsme vyrazili pesky pro pomoc a typek to vytah navijakem na Toyote Landcruiser. Prej tam na ty ceste jezdi celorocne az na tu plaz serfovat a to je po ceste obrovskej brod a diry v ceste jako na dalsi auto. No a prividelava si tim, ze taha amatery jako jsme my... Ale byl to pohodar a zazitek mame na celej zivot:)

Zitra snad jdeme na vulkan 16km streku, dneska tam meli zavreno.

Kostarika - 8. den


tak dneska jsme se na vulkan nedostali, protoze foukal ukrutnej vitr a jeste prselo. Tak jsme si v narodnim parku jen obesli dve kolecka a stravili tam prakticky celej den v pralese koukanim na prirodu a maly jezirka s unikajici sirou a pak splhanim na kopec kolem 1600m v peknym uraganu, meli jsme dorazit k vodopadu, ale dorazili jsme jen k jeho vrsku a ten se mel prejit, ale foukal tam takovej vitr, ze jsme to neriskovali, protoze bysme taky mohli spadnout dolu.. tak jsme kopec s ohromnym vichrem zase slezli a dole na nas u cesty cekal peknej asi dvoumetrovej jedovatej had, tak jsme si ho vyfotili a rychle odesli. Uz nas tu ceka snad jen setkani s pumou, takze do narodnich parku uz radeji v Kostarice nelezeme a razime na plaze podel pobrezi.

Jinak je tu zajimavy to, ze se v restauraci jak nasnidame tak navecerime za tu samou cenu jako kdyz si nakoupime obed na vylet - kazdej bagetu, vodu, banany pomazanku a sunku - 60-80korun na osobu. A jejich typicka strava je rejze s fazolema, kdyz to smichaj dohromady a posmazi, tak tomu rikaj pinto a dokonce to i snidaj a kdyz to nesmichaj a daj to vedle sebe a pridaj jeste nejakou oblohu, tak se tomu rika Casado a to objedvaj a veceri, opravdu pestra strava, ale je to levny a da se to jist. K tomu se pridava maso hovezi, veprovy, kure, vajicko, syr, osmazenej syr, no proste hromada kombinaci;-)

Kostarika - 8. az 14. den


Zitra vyrazime z costariky do Nikaraguy.
Ve stredu jsme jeli objizdet plaze na poloostrove Nicoya a videli jsme Playa del Coco, playa Panama, a zustali jsme az do vecera na playa grande ( v prekladu velka plaz). Vykoupali jsme se a pak jsme si dali par piv a jidlo na baru u plaze s peknou americkou obsluhou, nastesti to nebylo vubec drahy a bylo tam pekne. Byl to tam teda samej amik se surfem a nekterejm se docela i povedlo na to prkno postavit. Vecer jsme mysleli, ze pujdeme na pozorovani velkych zelv , jak vylezaji z more a kladou vajicka do pisku, protoze playa grande je zaroven narodnim parkem a v noci je tam vstup zakazan. Kuba nas na to prekecal i za cenu, ze to pozorovani s pruvodcem stoji 25 dolaru na osobu. Tak jsme tam cekali do 6ti, promitli nam film o zelvach a bylo nas tam 60 a byli jsme rozdeleni na dve skupiny. Jenze z filmu vyplynulo, ze sance ze vyleze z more aspon jedna zelva je hodne mala. Cekali jsme az do 10ti vecer, protoze zelvy vylezaji max 3 hodiny po prilivu. Jenze nevylezla ani jedna, tak jsme usetrili 25 dolaru, nic jsme nevideli a jeli jsme zpatky na hotel do Liberie.
 
Ve ctvrtek jsme definitivne opustili severozapadni cast kostariky a vyrazili jsme do hor k nejakymu jezeru a vulkanu Arenal do mesta La Fortuna. Celej den prselo a prselo. Ubytovali jsme se v omselym hotelu na kraji mesta, kterej spravovala nejaka indianska rodina a porad byli vsichni na "recepci" (otevrena veranda pod balkonem) a serfovali na netu, nebo si cetli noviny. Rozhodli jsme se, ze pujdeme na koupani do horkych pramenu, coz Lukas odmit, protoze za to nechtel dat 20 dolaru, tak jsme jeli jen tri a on jen surfoval na netu nebo spal. Prepad nas po ceste hlad, tak jsme se zastavili na tradicni pinto v restauraci a pokracovali jsme do nedalekych lazni. Tam jsme zjistili, ze musime listky koupit jinde v nejakych informacich, protoze nromalne stoji na miste 25 dolaru. Tak jsme se vratili do mesta a koupili listky a sli jsme se koupat do 25 teplych bazenku, po chvili prestalo prset a setmelo se. V tom bazenovym raji bylo strasne malo lidi, cca tak 2 na bazen, tak jsme se tam jen tak valeli a parkrat jsme si sjeli i nejakej tobogan a zavideli jsme pareckum, protoze atmosfera tam byla jako delana na "vylet s buchtou":-) Vydrzeli jsme tam prej 5 hodin. Pak jsme se vratili na hotel, a koukli jsme na mraky a byla videt obloha, tak jsme se vydali i s Lukasem na druhou stranu sopky Arenal mrknout se na to jak exploduje a vytika z ni lava. Cestou jsme se zastavili v supermarketu pro nejaky jidlo pro lukase a Petr neco nakoupil taky a mel koupit piva a on je tam nechal zaplaceny v igelitce na kase a zjistili jsme to az pod sopkou. Takova skoda 8mi piv! Mimochodem v kostarice maj Pilsen, ale je nic moc, maj lepsi Imperial, ktery chutna i trochu jako cesky pivo. No nic, Koukali jsme na sopku jak z ni sem tam vybuchuje cervena lava, ale jinak nebylo videt nic. Lava proste vybouchla a chvilku padala po sopce a pak byla tma. Asi o pulnoci jsme se vratili na hotel a lukas sel spat a my jsme si chodili k indianum do lednicky pro piva (kupovat) a asi ve 2 jsme usnuli.
 
V patek jsme vyrazili do San Jose a zase zacalo prset. Cestou jsme jeli pres megakopce a trvalo nam to skoro pul dne. Ve meste jsme zajeli rezervovat a zaplatit listky na pondeli do Nicaraguy a pak jsme se vratili po mensim bloudeni v megazacpe na misto kde jsme byli ubytovani minulej vikend. Odtamtud jsme zavolali nasemu kamaradovi Jorgemu, se kterym jsme byli domluveni, ze se zase sejdeme, a pak jsme sli na veeelikou pizzu, tam kde jsme ji meli i minule. Prijel Jorge i s jeho Natalii a vicemene jsme se jen domluvili, ze v sobotu pojedeme do Jaco na plaz a do parku. Pak jsme se ubytovali v tom samym hodinovym hotelu co minule a po delsim sledovani Schwarzenegra se spanelskyma titulkama jsme usnuli.
 
Rano jsme vyrazili na 100km streku a stavili jsme se v restauraci na snidani. Meli tam vsechno z kukurice a tak jsme ochutnali to co jedli chudaci mayove nebo kdo to tady tenkrat zil z kukurice. Vubec nam to nechutnalo a byli jsme radi, ze jsme jim to tam nevratili. Pak jsme pokracovali az do Jaco. Tam to je hodne komercni misto pro americany, ale my jsme se ubytovali v peknym hotylku v centru za 10 dolaru na noc/osobu. Vlastnil to nejakej domorodec z ameriky. Odpoledne jsme vyrazili do narodniho parku Manuel Antonio 50 km od Jaco. Byl to park s typickym vstupem 10 dolaru na osobu a naaaaadhernejma plazema, presten takovy ty plaze s palmama a bilym piskem, taky tam bylo plno lidi a valeli se tam. Mistni maj totiz vstup do parku asi za 3 dolary. Prosli jsme si to tam, omrkli jsme nejaky jesterky, prasatka a opice a sli jsme se taky vykoupat. Pak jsme se vratili do Jaco a sli jsme na veceri na nejaky morsky plody. Ja jsem si dal nejakej mix z krevet, musli a celyho kraba s rejzi. Ochutnal jsem i kubovyho tunaka a definitivne jsem si potvrdil, ze tyhle potvory nemusim. Potom jsme nakoupili nejaky piva a vyrazili jsme do nejkyho letniho baraku Nataliinych spolupracovniku na malou party. Vyklubalo se z toho sezeni u stolu a piti piva a nerozumeni spanelstine, takze jsme tam kecali jen s Jorgem a jeho kamaradem Diegem (oba byli v praze na cvut na vymene a ted uz pracuji). Potom co jsme dopili svoje Imperialy jsme se vratili na hotel a tvrde jsme usnuli v silene horky noci.
 
No a dneska v nedeli jsme se probudili do horkyho dne, pockali jsme na ususeni veci co nam vyprala za 12 dolaru pani domu a vyrazili jsme na obed. Predtim jsme se zastavili zkontrolovat dum na plazi Jorgeho dedy. Nechapu proc jsme tam nespali, kdyz je to hned na plazi a bylo by to zadarmo, ale asi protoze je to mala zatuchla chajda, ktera je jen na velice lukrativnim miste. Pak jsme vyrazili do nejaky dalsi drahy restaurace na hlavni tride. Kluci byli docela nastvani, ze jdeme do drahe restaurace kde maji jen steaky a dalsi draha jidla, tak si dva vubec jidlo nedali a ja s kubou jsme si dali bolonsky spagety za 6 dolaru. Jorge si dal nejaky steak a Diego gordon blau. Natalie s nama byla taky a dala si to samy co Jorge. Nakonec to stejne vsechno platil Jorge, protoze jsme jim to platili my v sobotu.Od te doby tu zacala vladnout takova nastvana nalada.  Pak jsme vyrazili zpatky do San Jose. Dorazili jsme tu k nejakymu supermarketu na hlidany parkoviste a rozloucili jsme se s kostaricanama a sli jsme si koupit nejaky mistni kafe a rum jako suvenyry a jidlo na cestu. Pak jsme se vydali hledat hotel a ubytovali jsme se po dlouhym rozhodovani v docela peknym hostelu se snidani. Potom jsme sli do mesta na veceri a dali jsme si tradicni Casado za 4 dolary. Nalada je ted uz dobra.

Nikaragua


pisu z pomale nicaraguyske kavarny na ostrove Isla de Ometepe na jezere. V pondeli jsme uspesne vratili auto a vyrazili jsme autobusem do Rivas v Nicarague. Na hranicich to slo prekvapive "snadno", vymenili jsme zbyly kostaricky penize s kseftarema za Nikaragujsky a losovali jsme tlacitkem jestli nam prohlidnou celnici batoh nebo ne, ale slitovali se nad nama i kdyz jsme meli jit na prohlidku. Pak jsme vecer dorazili do Rivasu a rychle si nasli ubytovani, protoze ulice vypadaly docela divoce. Ubytovali jsme se u nejakych babicek, ktery mluvily jak zkoureny a porad koukaly na nabozensky filmy. Meli tam papouska co rano zpival! Sli jsme na veceri do pizerie vedle a dali si pizzu a velkou kolu celkem za 200 jejich korun - k nasi korune to maj asi jedna ku jedny, jen je to strasne chuda zeme, takze je tu vsechno levnejsi.

Rano jsme vstali v 6, druhej Petr to vsechno zase krasne zdrzel, vybral 5 tisic a jeli jsme na ostrov lodi. Na lodi jsme potkali nejakyho pruvodce, kterej nam doporucil anglicky co se da na ostrove delat, tak jsme po prijezdu nasli ubytovani a hned jsme se nasnidali - pinto jako vzdy. Pak jsme si domluvili vylet na konich k sopce. V 11 jsme vyrazili na 4 hodinovou cestu na konich a na kopci nas zastih strasnej slejvak, promokli jsme az do bot. Sopka byla v mlze a tak jsme se vratili. Kone byli hodne liny, ale nakonec jsme je i ke klusu a cvalu donutili. Dneska jsem zjistil ze jsem si na sedle rozparal ty moje skvely novy nordface kalhoty na zadku, tak si musim koupit nit a zkusit to zasit:( Boty jsme susili vecer s pivama u ohne, protoze tu vypadla elektrika, zrovna kdyz jsme chteli napsat domu z kavarny. Taky jsme vecereli napul po tme.

Dneska rano jsme si pujcili motorky za 35dolaru a objeli jsme celej ostrov. Petr nejel, protoze ma od mala nepohyblivou ruku v lokti, tak by nemoh ridit. Lukas v jednom sjezdu zazmatkoval a asi zabrzdil predni brzdou a polozil motorku na kamenech a pekne se odrel, tak jsme jeli dal a v nejaky mistni hospode jsme koupili lih a vydezinfikoval si to a pak na pokoji vydrbal kartackem za poradnyho revu.

Jinak je to tady na ostrove celkem chudy, lidi zijou snad s kravama a prasatama v drevenejch chatrcich a jen v nasem meste je pevna silnice, jinak je tu jeste jedna hlavni po ostrove a zbytek jsou kamenny zapraseny a bazinaty cesty. Celkem jsme najeli 100km a motorky budeme vracet dneska vecer. Zitra razime rano z ostrova do hlavniho mesta Nikaraguy Managua a tam odsud rovnou do Hondurasu a jeho hlavniho mesta Tenegucigalpa, myslim:)


Nicaragua - Honduras


Lukas uz ma jen jizvy a trochu nateklej kotnik, ale chodit muze, jen trochu kulha. Petra jsme na motorce svezli potom co jsme se vratili z naseho vyletu, aby se necejtil vynechanej. Kone predtim jsme si ale zvladli uzit vsichni 4:)
Penez mam jeste dost a urcite mi budou stacit. Porad drzime denni vydaje hluboko pod planovanyma 50 dolarama.
 
Jinak ve stredu jsme vratili motorky vecer s tim, ze Lukas musel za polamany blatniky zaplatit 45 dolaru, ale muze bejt rad, ze to bylo takhle malo. Vecer jsme si dali dobrou veceri - jako vzdy ryzi. Kluci s rybou a ja s nejakym dobre okorenenym masem a s Nikaraguyskym pivem Tona, ktery chutnalo docela dobre. Posedeli jsme si zase u ohne a sli brzy spat, protoze ve ctvrtek jsme vstavali v 5.30. Pospichali jsme na lod z ostrova, ktera jela v 6.30. Byla to takova skvela barka, mela sedacky z americkyho skolniho autobusu a okraj lode byl tak pul metru nad hladinou a jest jela pekne naklonena na jednu stranu. V pulce hodinovy jizdy prisel typek a ruco tahal vodu trubkou pomoci drevenyho drzadla z podpalubu. Po pristani jsme prechazeli po prkne na palubu vedlejsi lode a pak teprve na sous. Obe dve lode se hrozne houpaly, uplne se divim, ze tam nikdo sespad. Hned jak jsme vylezli, tak nam nabizeli taxikari ze nas hodi kamkoli, ale my jsme chteli jet "expresem" do hlavniho mesta Nikaraguy - Manangua. Nastoupili jsme do pravyho americkyho skolniho autobusu, coz je mistni bezna doprava a zazili tu spravnou 3hodinovou jizdu. Ridic autobusu ma u sebe cloveka, co mu dela vsechno, takova devka pro vsechno, nebo slusneji zavoznik:) Natah nas do toho autobusu, vycistil ridicovi sklo, zrcatka, kdyz couval, tak bezel dozadu a rikal mu. Autobus jel s otevrenejma dverma a typek z nich rval kam ten bus jede a pripadne pak skakal ven a pomahal se zavazadlama. Asi ve tretine cesty pristoupila nejaka zenska s deckem a na lavoru mela nejaky tortily se syrem a za 10 korun je prodavala primo v buse, my jsme od rana nejedli, tak jsme to riskli a dali jsme si to,  kdyz ten syr byl pekne hnusnej, tak jsem ho ani nedojed a bali jsme se jeho slozeni. Po chvili nastoupili dalsi takovy lidi s lepsim jidlem, tak jsme litovali, ze jsme si dali to nejhorsi. Autobusak celou cestu troubil snad i na mravence, mel na to retez vedle okynka nalevo za kterej tahal a vylozene si to uzival. Jak jsme zjistili v Nikarague a Hondurasu je klakson to nejdulezitejsi na aute.

V Manangue se o nas na autobusovym nadrazi skoro porvali taxikari a smluvili jsme jednoho spinavyho taxika na 6 dolaru, ze nas hodi na dalsi autobusovou linku, kterou jsme chteli pokracovat do Hondurasu. Hodil nas na pobocku Tikabus ale tam nam rekl typ ze oni odpoledne nejezdi a rikal ze TransNika jezdi ve 2 odpoledne, coz jsme chteli. A kde se vzala, tu se vzala, zenska s trickem Transnika a na ulici nam v ruce zacala po telefonatu na centralu vypisovat 4 listky. Vytahli jsme 115 dolaru a ona nas hned odvedla o dve ulice dal, kde byl samotny terminal. Tam jsme si 2 hodiny pockali a behem cekani jsme sli po dvojicich na obed. Nic lepsiho nez "restauraci na ulici" jsme nenasli. Bylo to neuveritelny, byly to proste stoly na chodniku a zenska varila primo na grilu na chodniku a mela tam vsechny mozny jidla a prilohy hned u toho grilu. Ukazali jsme co chceme - samozrejme rejze, fazole, nejaky zeli a grilovany maso s bramborovou plackou - a sedli jsme si ke stolu. Dostali jsme to na porcelanovym taliri s priborem a coca colou s ledem. Jeste nam dala na stul nakladany chili papricky s cibuli, tak jsem si trosku dal a poradne to palilo jak v zaludku tak dneska na zachode, ale dobra dezinfekce. Behem jidla nas tam nejaky decka vylekali pyrotechnickou show, pustili si proste nejakej ohnostroj, kterej je v techhle zemich na dennim poradku, byly to strasny rany a my se bali, ze se nekde strili. Taky jsme se pokochali jak auta projizdi poradnou louzi, ktera byla tak hluboka, ze si tam posadily vzdycky zadek. Za obed jsme dali ve dvou 110 korun.
 
Pak nasledovala jizda luxusnim autobusem, pousteli nam filmy ve spanelstine:( klimatizaci, a dostali jsme obcerstveni - plechovku koly a susenku. Na hranicich jsme staveli jen jednou a platili jsme 6 dolaru a ani nechteli videt nase bagly. Po ceste do Tegucigalpy jsme jeli i mistem, kde chybel jeden pruh, protoze se proste utrh do pekny propasti. v Tegucigalpe jsme meli rano vyjizdet z terminalu v osklivy ctvrti, tak jsme si hned vzali nejakyho silenyho taxika, co jsme doufali, ze se rozpadne az potom co vystoupime. Nasli jsme si jeden hotel, kterej byl bohuzel plnej. tak nas vez do dalsiho bliz k terminalum, tam volno meli. Taxikarovi jsme dali 160korun a za hotel jsme dali 800. Byl to takovej panelak s mrizema u vstupu a malyma pokojickama, skoro jsme se tam nevesli. V 10 jsme usnuli vyhladoveli a vstavali jsme v 4.30 jeste hladovejsi. Vylezli jsme za tmy na ulici a spechali jsme k prvni spolecnosti o ulici dal. Koupili jsme za 12 dolaru na osobu listek do prestupniho mesta San Pedro Sula a v 5.45 vyrazili. Bus promital filmy ve spanelstine a zastavili jsme na snidani, dali jsme si vyhladli nase oblibene pinto. Jednou taky zastavil a do budu vbehli prodejci vseho moznyho jidla a nabizeli - sileny, ale tady bezny. V San Pedru jsme dorazili na velikej terminal - vlastne autobusak. Kolem nej bylo nakupni centrum, kterym jsme prosli k pokladne na dalsi linku do Copan Ruinas.

V nejaky pekarne jse si koupili linecky pecivo a hrebeny s jabkem a orechama k obedu. dali jsme 7 dolaru za listek na bus a v 11 jsme vyrazili dal na 3 hodinovou cestu. Behem jizdy nam do busu vbehlo hodne dalsich prodejcu jidla a videli jsme hromadu chudoby a jeste vetsi chudoby. Billboardy byly obcas namalovany i na skale. Hlavne ze tu maji 3 mobilni operatory (mimochodem roaming nam v Hondurasu nefunguje). Obcas chybela silnice.
V copan ruinas jsme se ubytovali v nejakym hotelu za 5 dolaru na noc. Hned od busu nas do nej odtah v minitrikolkovym taxi nejakej anglicky mluvici taxikar, takovej typek jako Eladio v Costarice - ten co nas tahal z louze s dzipem. Zitra jdeme na prohlidku mistnich majskych ruin a v nedeli do Guatemaly na sopky. Jo a na kazdy ulici stoji typci s brokovnicema a hlidaji - hlavne pred bankama.
 
Fakt je to tu jinej svet. Do absolutni chudoby pronika komerce z USA...

Honduras - Guatemala


V sobotu na copan ruinas jsme stravili cely dopoledne s pruvodcem Tonym a dalsima dvema amikama. Tony byl tak sedmdesatiletej nekolikalingualni Hondurasan a rek nam toho o tech rujnach hodne, dokonce nas protah se "slevou" do tunelu pod rujny, za ktery se plati astronomickych 15 dolaru. My jsme dali trhaci listku do ruky 5. Odpoledne jsme procourali docela peknym mestem.Dali jsme si na kopci nad mestem s Kubou na vetvi mistni doutnicek a pringles a jen tak jsme se kochali zivotem dole pod nama a kopcovitou lesnatou krajinou kolem mesta. Vecer jsme si dali sraz s amikama na veceri a zapadli jsme do nejaky restaurace a cekali na jidlo snad hodinu, ale behem ty doby jsme konverzovali o rozdilech mezi vsema zemema, evropou atd... Lukas, kterej prijel do stredni ameriky "potkavat lidi" byl celou dobu zticha a po jidle odesel na internet. Po veceri jsme sli na pokoj, dali jsme s lukasem zbytek filmu Step Up Streets nebo co to bylo a usnuli jsme. Rano jsme vstali v pul 6. a vyrazili jsme do guatemaly, bylo to strasne malou dodavkou, ktera je normalne pro 9 lidi, ale tady ma upravu pro 15. Batohy nam hodili na strechu a ridic byl nejakej indian co mu dali ridicak v 50ti jen za to, ze napred troubit a pak tocit volantem, razeni neni potreba. Jizda byla divoka, hodne troubeni, malo razeni, brzda plyn, Kdyz jsme po 6ti hodinach vystoupili, tak ho chtel kuba s lukasem zabit.

Po prijezdu do Antigua, Guatemala jsme se vydali hledat hotel, mesto nas prekvapilo, protoze bylo jedno z prvnich a asi poslednich, kde meli pekny pamatky a ulice, i kdyz jejich kostky na ulicich nam pekne natrasly zadky. Po nekolika obehnutych hostelech jsme skoncili u zensky, ktera ulitala na kockach, takze to tam pekne smrdelo, ale bylo to celkem levny. Mela taky nedostaveny patro jako vetsina mistnich baraku a mela tam misto toho stolecky a zidle, tak jsme se mohli ze strechy kochat okolim, a obrovskejma sopkama vedle mesta. Zenska mela bezdratovej net, tak tam lukas sedel u pocitace skoro porad. Rozhodli jsme se, ze na vulkan Acatenango na dva dny nepujdem, protoze je to nebezpecny a misto toho si dame v pondeli vylet na aktivni sopku Pacaya. Taky jsme se rozhodli, ze si budeme varit sami, tak od ty doby jedeme ob den testoviny s tunakem a ke snidani michany vajicka, protoze v Guatemale jidlo v restauracich neni tak levny jako v predchozich zemich.

V pondeli jsme dopoledne prosli mesto, nakoupili a poslali pohledy k vanocum, ja asi 8. A jeste jsem zapomnel na Kubity, nemam ani jejich adresu:/ Odpoledne ve 2 jsme vyrazili na sopku s malym skolnim autobusem jako mame na Unionu, akorad starsim. Cesta byla pomala a dorazili jsme asi za 2 hodiny pod sopku, maj z toho velkej byznys, protoze nam strkali vsichni caparti do ruky hole, ze je budeme potrebovat a kone, ze je to s nima lepsi. Vyrazili jsme se zbytkem busu - amici, kanadani - a s pruvodcem po stezce do kopce, jedna americanka v nasi grupe to v pulce vzdala a vlezla na kone, kteryho perzistentne vlekli za nama. Dostali jsme se do mraku, takze bylo videt prd, cast jsme sli lesem a pak takovou mesicni krajinou plnou prachu a drobny sedivy drti, tesne pod vrcholem sopky asi po hodine cesty mraky ustoupily a my jsme meli neuveritelnej vyhled kolem sebe na ostatni sopky a na nekolik potoku lavy pod vrcholem sopky. K tem jsme zamirili s dalsima skupinama dementnich amiku, ktery tam lezli jako by se nechumelilo. Vsude byly maly nebo velky kameny ztvrdly lavy a spatne se v tom lezlo, protoze to podjizdelo pod nohama. Dostali jsme se na nekolik metru od ty lavy, bylo tam hodne teplo a byly cejtit palici se podrazky. Dementni americani se snazili opect si na te lave marschmelouchy doprovazejice jejich cinnost hromadou debilnich hrdinskych kecu. Lava se pomalicku pohybovala a na povrchu tuhla. Asi po dalsi hodine se zacalo rychle stmivat, tak nas pruvodci svolavali. Asi dalsi pulhodinu jsme cekali na dementni amiky, ktery neposlouchali a neslejzali dolu. Pak jsme vytahli baterky a slezli jsme dolu k zacatku cesty. Maly decka dole zebraly o nase baterky a vybiraly zpatky hole. Do Antiguy jsme dorazili asi v 9 po pekne naklepavajici jizde. Dali jsme cinsky polivky, pivko, zazhavili jsme internet a koupili letenky z Yukatanu do Monterrey, protoze jsme si uvedomili, ze bysme tam jeli 3-4 dny busem a ze letenka za 80 bude jasna volba.

Dneska v utery jsme vstavali celkem pozde - v 6 a razili jsme busem do Qecaltenango / Xela. Prvni bus nas hodil jen na nejakou krizovatku a tam jsme prestupovali na dalsi - chicken bus. Jeli jsme s nim asi hodinu a ridice tam asi dohodili ze zavodu rallye pariz dakar, i kdyz silnice byla celkem pekna a dvouprouda, tak se skoro na pulce stavela a byla hoodne tocita, takova klasicka horska. Nastupovali jsme typicky hekticky, asistent ridice nam hodil batohy na strechu a nejak je tam privazal, ale litaly tam jak nudle v bande. My jsme naskakovali zadnima dverma uz za jizdy. Ridicovi bylo jedno, ze neridi Tatrovku ale americkej skolni autobus plnej lidi. Jeste ze mely sedacky pred sebou na operadlech tyce, za ktery se dalo drzet. Bylo jedno, ze silnice obcas nema dva pruhy a je to jen hlina a ze je neprehlednej horizont a 90tky zatacky, ridic jel co to dalo, zatacky tak stovkou az 120km/h. Predjizdel uplne vsechno a vsude a kdyz bylo treba tak to proste zabrzdil na podlahu. Nejen batohy ale i my jsme tam litali jako nudle v bande a docela opravnene mi to pripominalo moji posledni navstevu horsky drahy, jenze tady nas na silnici drzely jen gumy. Obcas se stalo ze zatacku projel smykem zminovanou rychlosti a jeste skrtnul kolama o nejakej sutr a poskocil do boku, ale proste jsme tu hodinovou jizdu smrti prezili. Nejaka holka o dve sedacky to neunesla a hodila to typkovi pred ni za krk. Jeste ze jsem si od nej presed dopredu. No zazitek jako BRNO, ne jeste vetsi. Takhle to tu vypada. No a pak jsme prestoupili na jeste jeden takovej bus, ale uz byly zacpy a uzky ulicky, tak jel celkem ok. Nakonci jsme jeste brali jakejsi minibus spis dodavku a kolem se motalo hodne lidi a ukazovali nam kam mame jit a Lukasovi ukradli z kapsy penezenku. On je ale blbej a mel tam vsechno, krome pasu! Takze co jsme z ty dodavky vystoupili, tak jsme zalezli do internet kafe a on blokoval asi 3 karty. Ted je pekne nasranej, ale jeho nalada neni jina nez jindy. Odpoledne jsme si prosli Xelu, poslali zbyvajici pohledy a vybrali dalsi prachy - Kecaly, jak se ta jejich mena jmenuje. Zarezervovali jsme vystup na tu jejich nejvyssi horu 4200m na zitra a listky do Mexika - San Cristobal. K obedu jsme udelali dalsi testoviny s tunakem:)

Jinak je normalni, ze tady obcas nejde elektrika, netece voda, tepla voda se nepredpoklada a nefacha internet. 

Guatemala - Mexico


Takze ve stredu jsme vstali rano v 5 a v 5.30 pro nas byl syn majitele agentury, se kterou jsme si objednali vystup s pruvodcem. Stalo nas to celkem 44 dolaru na osobu a lezli jsme tam vsichni 4. Jeli jsme asi 2 hodiny z Xely po klikatejch kopcovitejch silnickach v hrozne udrncanym Nissanu Pathfinder. V pulce jsme zastavili na autobusaku na snidani za 1 dolar. Bylo to nejaky hovezi s rejzi a tortilama, klasicky mistni levny jidlo. Po prijezdu pod horu jsme vytahli batohy z auta a vyrazili jsme z 3000m po zapraseny ceste do mraku. S krosnou naplnenou jidlem a 6ti litrama vody se i do mirnyho kopce slo spatne, ale porad jsem byl tesne za pruvodcem - guidem. Ten typek tam prej leze kazdej tejden, tak sel v keckach, dzinach s natrhlym zadkem a v bundicce a batuzkem. Cestou nahoru hodne foukalo a byla mlha, cim jsme byli vys, tim vic jsme zastavovali, po 3ch hodinach cesty jsme se dostali na vrcholek sopky, kterej byl nad mrakama a nad vsema ostatnima kopcema siroko daleko. Nahore hodne foukalo a hodne spatne se dejchalo. schovali jsme se tam za vycnelek a dali jsme obed. Pastiku s toastovym chlebem a susenku a vodu. Pak jsme se vyfotili na vrsku a pomalu jsme schazeli dolu. Cestou nahoru jsme potkali 3 lidi co pod vrskem prespavali a cestou dolu jsme potkali dalsi 3 co tam sli spat a jeste nejaky vyletniky co to asi na vrcholek neplanovali, protoze sebou nic nemeli. K autu jsme to zbusili asi za 2 hodiny a mraky jsme uz nemeli. Po ceste dolu jsme si vyzvedli v pulce jeste jeden galon vody, co se nam nechtelo tahat nahoru. Jizda autem byla hodne nudna a bolely nas hlavy a spali jsme. Vecer jsme zasli na internet a dali jsme par cilovych pivek. V hostelu prestal jit plyn a my jsme s chteli udelat po tradicnim tunakovi jeste vajicka, ktery jsme meli mit k snidani, ale meli jsme jich 30. Rano jsme meli odjizdet v 8 a plyn meli privezt v 7, tak jsme vstali v 7 a cekali do pul, a narychlo udelali asi 20 vajicek. v 7:45 uz na nas cekal odvoz do Mexika. Jeli jsme hodinu na krizovatku na Pan Amerikanu - dalnici ktera vede stredni amerikou, ale nema vic pruhu. Tam jsme prestoupili na dalsi mikrobus a jeli az na mexickou hranici asi 5 hodin. Po ceste byly na silnici retardery snad uplne vsude a kdyz kilometr nebyl, tak jsme se divili. Davaj je i doprostred niceho a pekne velky. Kuba hadal, ze na Guatemalsky fakulte dopravni na retardery maj aspon 2 semestry:D

Na Mexicky hranici jsme se pekne upekli pri cekani na razitko a na presun k dalsimu mikrobusu. Tam se nas nacpalo asi 16 a razili jsme napred na mexickou cast hranic 4km a tam jsme dostali zase jen razitko a slozenku na zaplaceni dvaceti dolaru neimigrantskyho poplatku v nejaky bance. Do San Cristobalu jsme dorazili asi ve 4 odpoledne a byli jsme naklepani zase z mexickejch retarderu, kteryma taky nesetrej.

Mexico je o dost civilizovanejsi nez ostatni staty, uz nejsou videt policajti s brokovnicema pred bankama a obchodama, jen maj na silnicich vojensky a potravinovy kontroly. Nas si jeste nastesti k prohlidce nevybrali.

V san cristobalu jsme nasli nejaky levny jidlo - pekne palivy s paprickama a pak jsme nechali vybrat Pepera nejaky penize z bankomatu. Nasledne jsme uz za tmy sli hledat spani. To jsme nasli v docela zablesenym ale pohodovym hostelu Posada 5. Udelali jsme v supermarketu nakup a dali si housky s tunakem a sli do mesta potkat se s Lukasovou kamaradkou z cech. On se s ni zapovidal tak, ze jsme je nechali jit nekam na kafe a my jsme si ho dali na namesti v altanku a poslouchali jsme nejakej vanocni koncert mistni kapely, takovy energictejsi trupetky a kytary v tom meli. Pak jsme se vratili do hotelu a dali si mistni pivo, ktery nam moc nechutnalo a sli jsme spat.

V patek jsme vstali rano v 7 a Peper sel zarezervovat listky na 11 do Villahermosa, kde jsme si chteli pujcit auto a mame tam odtud i listky do Monterrey. Kluci si sli jeste koupit na trh nejaky mistni cd a tricka. Pred odjezdem jsme si dali jeste obed a koupili svacinu do budu, po zkusenosti ze ctvrtka, kdy jsme celej den nic nejedli, protoze nebylo kde.

Bus byl docela luxusni, ale jizda s nim byla peknej zazitek. Jeli jsme asi 10 hodin a bus stavel asi 3x na zastavkach po ceste. Silnice byla prvni pulku neuveritelne klikata a maly decka to nejak nezvladaly a odbihaly bud poblity, s rukou na puse a nebo s pytlikama na zachod dozadu. My jsme sedeli hned vedle nej, tak jsme to meli pekne na ocich a do Kuby jeste mlatili dvere, protoze sly spatne zavirat a autobus sebou pekne hazel v tech zatackach.
Do Villahermosy jsme dorazili v parny noci a hned na prvni ulici jsme nasli hotel a tam jsme se ubytovali, byl levnej, ale pokoj byl holej a smrdel jako zachod. Zapli jsme vetraky a sli jsme koupit nejakou veceri do blizkyho supermarketu. Koupili jsme Bacardi a kolu a housky na snidani a k jidlu jsme si dali na ulici maly tortilky s masem a pikantni omackou. Vratili jsme se na pokoj a vypili jsme bacardi s kolou pri koukani na televizi. Rano jsme vstali asi v 9 a sli okouknout do internetovy kavarny kde pujcime auto a odjeli jsme na letiste, s tim, ze tam budou vsechny pujcovny. Nakonec jsme si vybrali dvoulitrovou Jettu za 622dolaru na 12 dni. A zjistili jsme, ze na letisti je priplatek na pujceni 10 procent, ale rano prijedeme s autem na letiste a muzeme hned letet dal.

Z letiste jsme vyrazili na Yukatan. Nabrali jsme benzin, kterej tady maj za 12kc/litr a vystoupali jsme po rychlostni silnici az do mesta Campeche, kam jsme dorazili az za tmy. Po ceste jsme jeli pred dva snad kilometrovy mosty, za ktery jsme zaplatili asi 100kc a po par kilometrech dalnice.

Campeche je pekny mesto s peknym historickym jadrem hned u pobrezi mexickyho zalivu. Dali jsme si veceri, neco palivyho s masem a vydali se hledat Wallmart, protoze jsme doufali, ze tam budou mit Lonely Planet Yucatan, coz tam nemeli, ale zato tam meli baleni tequily nejakej Jose neco - litr a pul asi za 180kc, tak jsme koupili deset citronku a sul a jeste nejaky jidlo na snidani, lednicku a led. Pak jsme se vydali hledat bydleni a skoncili jsme v internetovy kavarne s notebookem a koupili jsme si online pruvodce Yukatan a nechali si ho vytisknout a obvolali jsme asi 3 hostely nez se nam podarilo najit volny misto. K hostelu jsme dorazili autem, primo u namesti v centru. Vyhodili jsme si veci z auta a sli se podivat na to namesti. Meli tam krasnej kostel, tak jsme si pred nim dali kafe, ktery nebylo nic moc a sledovali jsme nejakou ohnovou show dvou mladejch lidi, ktery byli bohuzel vic trapny, nez sikovny. Po prochazce jsme v hostelu vytahli tequilu a sedeli jsme asi do 1 do rana venku u stolu.

V nedeli jsme vstali asi v 8 a sli si dat snidani zdarma do vedlejsi restaurace, protoze jsme meli z hostelu poukazku. Restaurace byla nobl, ale snidane zdarma byla hodne chuda. Po snidani jsme sedli do auta a vyrazili jsme dal na sever, jenze jsme si spletli cestu a vyrazli jsme zpatky na jih po placeny dalnici. Po par kilometrech jsme sjeli a vydali se spravnou cestou k majskejm pamatkam Edzna. Ty jsme si prohlidli, ofotili a vyrazili dal. Po ceste jsme dali obed nekde u namesti v buhvi jak se to mesto jmenovalo. Videli jsme nemecky domorodce, o kterejch se pise v pruvodci, ale prej se s nikym nebavi a zijou ve svych komunitach. Nabrali jsme benzin a ja jsem vybral 10000 mistnich korun, protoze Peperovy penize nam dosly. Dalsi pamatka kterou jsme navstivili po ceste byl Uxmal, bylo drazsi vstupne, ale i rozsah ruin byl vetsi. Po prohlidce jsme namirili na Meridu, kterou jsme ale objeli a pokracovali jsme na pobrezi do mesta Progreso. tam jsme si dali veceri v pruvodcem doporuceny zavsiveny restauraci a rozhodli jsme ze pojedeme do jinyho mesta na pobrezi  - Celestun. Takze dalsi 2 hodiny jizdy. Jeli jsme snad po nejdelsi rovince v zivote - 45km bez zatacek.
V Celestun jsme si nasli Posadu na namesti a sedli jsme k Supermanovi plnymu reklam, dali jsme k tomu nejakej mistni bublavej patok a usnuli jsme.

Dneska rano jsme vyrazili k plazi, ktera je plna omytych musli a nikdo na ni neni. Pozorovali jsme jakysi ptaky s dlouhejma zobakama jak lovi a dali si kafe. Snidani i obed jsme meli v pochybnych comida economica - takovy stanky s levnym dobrym jidlem.

Zitra vyrazime na cestu do Tulum na druhe strane poloostrova, kde se budeme potapet.

Mexico - Tulum
V pondeli vecer jsme si dali jidlo v restauraci u plaze, kluci nejakou rybu a ja kureci maso a sli jsme spat. V utery jsme vyrazili do Tulumu na karibsky casti yukatanu. Po ceste jsme museli zastavit u dvou policejnich kontrol, nastesti nebyli moc otravny a jen chteli videt pasy a papiry od auta. Nase prvni zastavka byly nejproflaklejsi majsky ruiny Chichen Itza. Bylo to to nejhorsi co jsme zazili, stalo to hodne, cekali jsme asi hodinu frontu na vstup a byl to samej amik a otravny majove prodavajici "skoro zadarmo". budov bylo sice hodne, ale byly nic moc. Tak jsme odtamtud zmizeli do dalsich ruin - Coba. Prijeli jsme pred ctvrtou hodinou a u vstupu nam rekli ze zaviraji v 5. Pri pohledu na pujcovnu kol a cyklotaxiky jsme pochopili, ze nas upozornili opravnene. Sli jsme na tyhle ruiny jen kvuli krasnymu vyhledu do krajiny z nejaky pyramidy a nez jsme se k ni dostali, tak jsme 2x spatne odbocili a celkem jsme nachodili asi 5km. Na pyramidu jsme vybehli vsechny schody a byli jsme tam akorad vcas, protoze slunicko akorad nadherne prolejzalo mrakem a osvetlovalo krajinu. Kazili nam pohled akorad amici, co se tam fotili s maxiprofi fotakem jako maly deti. Z parku jsme vybehli akorad v 5 hodin. Pak jsme zamirili do Tulum, sli jsme primo do hostelu Weared traveler, ale moc se nam to tam nelibilo, spi se v pokojich asi tak pro 12 lidi a je tam jeden spolecnej dvorek jak ve vezeni a tam sedi takovy typicky vandraci a kecaj a pijou, je tam rovnou i recepce a kuchyne, kde si za 55pesos muzeme koupit ingredience na hamburgra a udelat si ho na vysmazenym plechu a k tomu dve piva.

Rano o stedrej den jsme tam odtud jeli hledat jiny ubytovani v chatkach na plazi. Po dlouhym objizdeni rezortu jsme nasli chajdu za 550 pesos na playa Papaya, bylo to tam naaaadherny, z kompletne dreveny chajdy se strechou z listu z palmy jsme meli vyhled na more a prakticky vsude kolem, protoze pres ty dreveny klacky slo krasne videt a profukoval pres ne vitr od more. Od stredy do soboty jsme tam prakticky ale jezdili jen prespavat, protoze jsme se celou dobu potapeli. Na plazi jsme pobyli snad jen na stedrej den a odpoledne jsme se konecne sli domluvit s Lukasem - instruktorem potapeni. Sesli jsme se v hostelu, kde jsme prespavali. Hned jak jsme se s nim zacli bavit, tak  mi bylo jasny ze je asi tak stejne v pohode jako Hofta, potapeni ale bere naprosto vazne a je v tom fakt dobrej. Ma se svycarem Ralfem a dalsim cechem Tomasem barak v Tulumu, kde plni lahve na potapeni a bydli, u nich jsme ztravili vetsinu casu. Stedrovecerni veceri - brambrovej salat a obalovanej rizek jsme meli taky u nich jeste spolu s parem cechu, co se s Lukasem znaji. Pozdeji vecer dorazil jeste jeden par cechu, taky znami. Pozde v noci jsme se vratili do chatky a s nacpanejma brichama jsme usnuli a trochu i zmokli, protoze ta chajda uplne krasne proprsela, ale jen na chvilku a porad foukal teplej vitr, takze nic ani nebylo mokry.

Ve ctvrtek jsme se sli poprvy potapet na odpoledne. Dopoledne jsme u Lukase sledovali instruktazni filmy na potapeni. Nas prvni ponor jsme meli v jezirku - Cenote, hned vedle more. Sli jsme max do 4m hloubky a tam jsme si klekli na pisek a asi hodinu delali ruzny cviceni (dejchani od buddyho, dejchani na jeden regulator, sundani masky a dejchani bez ni - tohle se nezda ale je to docela tezky na reflexy. Pak jsme si jeste kratce projeli jezirkem a vynorili jsme se. Jeste jsme trenovali regulovat vztlak, coz je to nejtezsi. Porad jsme si bud moc nebo malo prifukovali vestu a sli jsme na hladinu nebo ke dnu, nikdy ne neutralne. Taky jsme se ucili vyrovnavat tlak v usich... Jinak par skvelych rceni - pri cisteni bryli flusancem pred ponorem - "The greaner - the cleaner" a pri utikani bublinek z flasky - "Small bubbles no troubles".

V patek i v sobotu jsme se kazdej den jeste zanorili dvakrat do cenotu a udelali testiky a stali se z nas Open Water Divers, coz znamena, ze jsme kvalifikovany pro potapeni na mori, ve kterym jsme ani nebyli, ale to vubec nevadi, protoze jsme se potapeli v uzavrenych jezirkach propojenych jeskynima systemama s dalsima jezirkama. V sobotu jsme do takovyho Cenotu sli, nepotapeli jsme se ani do maximalnich 18 metru, jen do 12ti, ale ty jeskyne byly nadherny, plny krapniku, vsech tech stalagnitu, titu, atu a clovek si mezi tim jen tak volne plave jako ve vesmiru a obdivuje to za denniho svetla ruznych barev dopadajiciho zezhora nebo za svetla vlastni baterky. V sobotu jsme se ve vode i vyfotili. Proste je skoda chodit do more, kdyz jsme tady a uz tohle tady asi ani neuvidime. V mori se muzeme potapet na celym svete a na zajimavejsich mistech, nez ma more tady. Uzili jsme si to a cenu nam dal Lukas taky skvelou - 280 dolaru za kurz.
V patek vecer jsme vyrazili na mistni tanecni scenu - klub venku v hotelu - Mezanin, hrali nas krasnej house, ale sli jsme tam jen s Lukasem J. protoze kluci uz byli unaveni a nechtelo se jim to poslouchat, dali jsme teda 100 pesos za vstup a na baru jedno Mojito za asi 70 pesos. No a pak jsme to rozbalili a jeli az do konce - pul 3. Bylo to plny amiku a pubertalnich opilejch americanek, ktery tam oblejzaly chudaky, ktery se na ne jen podivali. Amici na tenhle hudebni styl vubec neumi tancovat a vypadalo to strasne, ale ja jsem si jel to svoje. Potkali jsme tam taky jednu cesku, kterou jsme potkali uz odpoledne pri potapeni s nejakejma dalsima lidma co tady v mexiku studujou, tak jsme lehce pokecali a chtela se jeste potkat v sobotu vecer u Lukase, ze bysme zasli nekam pokecat, ale dneska se neukazala. Rikala, ze tady studuje magistra na restauratorstvi.

Nas v sobotu vyhostili z chatky, protoze po nas chteli za dalsi noc dvakrat vic a to jsme odmitli platit, prej ze zacina high season, tak ted spime u Lukase na baraku asi na strese nebo v houpaci siti nebo vedle lahvi, bude to tvrdsi nez matrace... Dneska jsme kuchtili k veceri ryby peceny v ohni nalozeny zeleninou a zabaleny v alobalu s bramborama, docela to slo, ale stejne ryby moc nemusim. Snidane si jezdime kupovat do obchodaku San Francisco de Asis:D Nejak moc mi zacinaj chutnat americky koblihy s polevou. Obedy tu vynechavame, protoze na ne neni cas pri tom vsem potapeni...

Dalsi dny zatim nevime co budeme robit, to nejlepsi z posledni casti vyletu - potapeni - uz mame za sebou. Urcite se jeste pujdeme podivat na mistni trosky a valet se na plaz.

Mexico - Tulum -> Monterrey
V sobotu vecer jsme prespali u kluku v baraku. Kuba spal v houpaci siti, Lukas celou noc probdel u pocitace, ja jsem spal na dekach na zemi a Petr v aute. Byli jsme docela rozlamani.
 
V nedeli jsme se sli valet na plaz a zustali jsme tam pres noc. Jeste jsme se zastavili u kluku na pokec a v pondeli jsme vyrazili z Tulumu bez toho aniz bysme se podivali na majsky trosky, protoze bysme stejne nic novyho nevideli. Jeli jsme na jih k hranici s belize do mesta Chetumal, kde jsme mysleli, ze zustaneme pres noc a podivame se na mistni plaze, ale kdyz jsme dorazili, tak mesto bylo jak opusteny a plaze zadny, jen smradlava voda. Tak jsme tam akorad udelali nakup a jeli jsme dal na zapad do Palenque. V pulce cesty jsme se rozhodli prenocovat v nejakym meste v hotelu. Rano v utery jsme prijeli do Palenque a mrkli se na opravdu uz posledni majsky trosky jen tak zbezne, nakoupili jsme na obed a vyhnali to z Palenque k mori na sever do Mexickyho zalivu do mesta Paraiso. Tam jsme zustali i ve stredu pres silvestra. Vypadalo to ze jsme tam snad jedini turisti a vsichni mistni se na nas divali nevrazive a meli poznamky na gringos amerikanos. Stravovali jsme se tam vetsinou malejma tacos za 5 pesos, dycky jsme si jich dali tak 15-20. Na silvestra jsme se sli odpoledne placnout na plaz a vecer jsme si zasli na veceri do jediny mistni otevreny restaurace, kde jsme driv shlidli film, nez nam prinesli jidlo a to nas bylo v ty restauraci celkem tak 10. Vecer jsme se sli placnout do hotelu do pokoje a pokracovali jsme ve sledovani telky a pri tom jsme si davali kuba libre (rum s kolou). V 5 odpoledne jsme otevreli prvni sampansky za ceskyho silvestra a pak o pulnoci druhy za mistniho. Ani jsme nesli na namesti, protoze vsude byl silenej hluk od petard a ohnostroj prakticky zadnej. Navic jsme se bali ze by proti nam neco opili mexikanci meli. Vysli jsme teda jenom pred hotel a pak jsme si dali novorocniho doutnika z Hondurasu na terase v hotelu.

Dneska ve ctvrtek jsme vstavali uz v 6 rano, protoze jsme jeli na letiste do Villa Hermosa, kde jsme vraceli auto a leteli do Monterrey ve 12. Chteli jsme si koupit nekde snidani, ale jediny obchody, ktery byly otevreny, byly u benzinky. Prvniho se v Mexiku nepracuje. Trochu jsme si zacekali na letisti a pak v letadle a ve 2 jsme byli v Monterrey. Bali jsme se, ze tu bude zima, ale je to tady spis jak u nas na konci srpna. Taxik z letiste nas za 250 pesos odvez do hostelu, kterej jsme meli zhlidlej z netu, ale byl plnej, tak nas majitel toho hostelu nam nabid, ze nas hodi do jinyho hostelu za pul hodky, tak jsme s kubou zasli do mesta do Mekace, protoze uz mame dost mexicky kuchyne a Petr s Lukasem zustali v tom hostelu. Majitel hostelu nas pak odvez za 50 pesos do dalsiho hostelu - pekne nas natah. Druhej hostel je sice dal od centra, ale je hezkej. K veceri jsme si udelali zbytky jidla, co nam zustaly jeste snad z Guatemaly - tunaka a spagety, ktery jsem zrucne pripalil. Dneska jsem docela hotovej z ranniho vztavani a z vecerniho oslavovani, tak se tesim az se vyspim.
 
Zitra mame v planu se potkat s Lukasovym kamaradem co v Monterrey studuje. Ukaze nam mesto, prespime u nej a hodi nas v sobotu rano na letiste a pofrcime do Estados Unidos. Vubec se mi do toho stereotypu nechce, radeji bych se vratil domu. Jeste jsme zvedavi jak nam projde celni kontrola v Houstonu, protoze kazdej mame v batohu tak dva litry rumu a tequily.

Mexico - Monterrey
V monterrey si pro nas rano v patek prijel do hostelu Lukasuv kamarad Viktor a hodili jsme si batohy k nemu do takoveho trosku luxusnejsiho bytu. Pak jsme vyrazili na tacos k snidani. Pro zmenu nebyly uz z kukurice, ale z obili! Kuba vybral posledni davku pesos a vyrazili jsme na vylet do obrovskych jeskynich v horach. Jede se do nich lanovkou a uz v ni jsme zjistili, ze prohlidka jeskyne bude zpestrena amikama. V lanovce zacali zpivat nejakej hare krisna song. V jeskyni si nas fotili vic nez stalaktyty a stalagnaty a jeden z nich nastartoval "den teplousu". Po zbytek dne jsme jich potkali snad jeste 6. Po prohlidce opravdu velke a pekne utvorene jeskyne jsme jeli zpatky do mesta mrknout se na nejake misto mezi horama, ktery jsou vytvoreny z posouvani zemskych desek a je na nich pekne videt vrstveni. Bohuzel jsme si nechali oba fotaky v byte, takze jsme to nemeli jak vyfotit. Obed jsme si dali po ceste v uplne prazdnym stanku, tak jsem se bal, abysme od nich neco nechytli. Byly to totiz docela dobry hamburgry s majonezou, ale zatim nam nic nebylo. Odpoledne jsme vyrazili do centra. Prosli jsme se po hlavni tride, nebo namesti, neco mezi tim. Mrkli jsme se na nejakou vystavu o historii Mexika v radnici a pak jsme si dali dlouhou prochazku kolem umelyho vodniho kanalu k zaniklym zelezarnam. Po ceste jsme si koupili zmzlinu ochucenou korenim a museli jsme to vyhodit, protoze se to proste nedalo stravit. Cestou zpatky jsme zvolili lepsi jidlo - bramboru nakrojenou do spiraly a osmazenou jako chipsy, ale na spejli a postrikanou majonezou a kecupem.

Na vecer jsme se dohodli, ze usmazime bramboraky, nakoupili jsme ingredience na mestskym trhu, Peper si mezitim koupil hamaku - houpaci sit. Zajeli jsme jeste pro majoranku do Wallmartu, ale nemeli ji tam. Pak jsme zjistili, ze ji maji v byte, ale Viktor o tom nevedel. Ukuchtili jsme pro kazdyho dva bramboraky, coz bylo na me malo, tak jsme se dojedli ananasem a pomerancema a oriskama a pripijeli jsme k tomu mistni pivo a kuba si dal nejaky chilsky vino. Vecer jsme se s Viktorem dohodli, ze vyrazime do nejakych mistnich klubu s mou muzikou. Lukas, jelikoz predtim celou noc nespal, protoze si psal s jeho Camile, tak nesel, ze pujde radeji spat. Kuba a Peper se rozhodli stejne, tak jsme vyrazili jen my dva taxikem. Nejdriv jsme byli v klubu, kde lidi jen tak sedeli a popijeli a nikde se nedalo tancovat, ale zivej dj tam hral elektrohouse. Viktor se tam pozdravil s par kamaradama. Atmosfera v klubu byla ale prijemna. Pak jsme vyrazili v pul 3. do klubu, kterej prej oziva az takhle pozde. Byl mimo centrum a lidi v nem byli zvlastni, zvlastne obleceny, ale atmosfera zrovna tak dobra. Parket byl hooodne tesnej ale nabytej, ostatni stali venku na balkone a kecali. Dj hral celou noc jen jeden a docela si to daval, bylo to zajimavy. takovej elektro mix 70-80 let nebo uplne jinych stylu. asi ve 4 dorazila Viktorova kamoska Emi, takova napul japonka, hodne zajimava a skvela holka. Vydrzeli jsme tam do zaviracky. Asi v pul 6. nas Emi hodila k Viktorovi domu. Jelikoz jsme vstavali v 8, tak jsem uz nesel spat, protoze jsem vedel, ze bych byl rozsekanej. Viktor ale usnul. Nemohli jsme ho v 8 probudit, tak jsme si vzali na letiste taxika.

Zbytek cesty uz byl nudnej, vsechny lety jsem se snazil prospat. Leteli jsme Monterrey - Houston - New Jersey. V Jersey jsme nasedli do busu za 15 dolaru na Manhattan a tam jsme dosli k nadrazi a dali si tam v mexicky restauraci kure a gyros. Vlak nam jel az za dve hodiny ve 23.45, takze jsme se uzirali nudou v cekarne na Penn station. Cestu ve vlaku jsem docela uspesne prospal. Ve 2 jsme dorazili do Albany. Tam na nas mel cekat Tomas Sadilek s autem, ale nebyl tam, tak jsme cekali az do 2.45 a pak jsme si zavolali taxi za 50 dolacu. Nakonec jsme se dostali do postele v pul 5.

Byl to silenej skok z teplyho mexika do pekny klady tady ve Schenectady. Je tu vsude snih a minus 4.